|
Politikon.cz - Titulní strana - pošlete odkaz na www.politikon.cz svým známým
|
Publicistika
|
|
Napsal Zdeněk Jemelík
|
|
Thursday, 27 November 2008 |
 Zvláštní kapitolou v životě státních zastupitelství je jejich vztah k policii. Zákon je zmocňuje, aby vykonávala dozor nad její činností v trestním řízení, což zahrnuje zejména dohled nad zákonností jejího procesního postupu, nad úplností a věcnou správností dokazování, nad respektováním zákonných práv účastníků řízení, správností právní kvalifikace skutkových zjištění, aj. Mají právo rušit usnesení policejních orgánů o zahájení úkonů trestního řízení, o odložení věci, příp. o zastavení trestního stíhání, posuzují návrhy PČR na zadržení osob, na uvalení vazby a použití operativně technických prostředků vyšetřování. Řeší stížnosti proti postupu PČR v trestním řízení. Rozhodnutí státních zástupců ve věcech trestního řízení jsou pro PČR závazná. Mimo to státní zastupitelství přijímají a vyhodnocují kázeňské stížnosti a trestní oznámení proti policistům ve všech oblastech jejich činnosti. Oznámení o přestupcích postupují ředitelům příslušných policejních součástí ke kázeňskému projednání, proti pachatelům trestných činů vedou trestní stíhání. Tuto pravomoc má v každém kraji jedno specializované státní zastupitelství. Napište první komentář |  Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 180
|
|
Celý článek...
|
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Martin Stín
|
|
Thursday, 27 November 2008 |
 I když Václav Klaus není básník, při sledování mediálních reakcí na jeho různá vystoupení proti Lisabonské smlouvě se mi vybavily verše z Hálkových Večerních písní, začínající slovy: „Nekamenujte proroky….“ Myslím, že pan prezident má štěstí, že u nás neplatí právo šarí´a, neb určitě by se našel někdo, kdo by za jeho veřejně projevované názory na evropskou integraci pro něj žádal trest ukamenováním.
Včerejší výrok Ústavního soudu ČR je další ze série porážek, jež u něj utrpěl. Nebudu se pouštět do úvah, zda se soud držel jen suché litery zákona, či zda sledoval nějaké další zájmy. Pouze konstatuji, že rychlost vydání obsáhlého nálezu a okolnost, že si u tak složité věci žádný ze soudců nevyhradil právo vydat odlišné stanovisko, vzbuzuje podezření, že zde zapůsobil jednotící vliv, který může mít mimoprávní charakter. Přestože vůbec nesdílím prezidentův postoj k procesu evropské integrace obecně a Lisabonské smlouvě zvlášť, takže Ústavní soud ČR vlastně vyhověl mému přání, právě pro podezření, že za rozhodnutím mohou být i politické zájmy, mě znova napadají pochybnosti, zda je v pořádku, že tato ctihodná instituce, formováním svého personálního obsazení poplatná politickým vlivům, s různorodým soudcovským sborem nevyrovnané kvality, dostala od zákonodárců absolutní moc nad ostatními ústavními činiteli.
Napište první komentář | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 243 |
|
Celý článek...
|
| |
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Martin Stín
|
|
Thursday, 20 November 2008 |
Jiří Pospíšil sní o tom, že se do dějin moderní české legislativy zapíše jako první polistopadový ministr spravedlnosti, kterému se po neúspěších jeho předchůdců konečně podařilo „protlačit“ parlamentem nové základní kodexy, jež nahradí staré, četnými novelizacemi všelijak poflikované komunistické zákony. Má na dosah první krok ke splnění snu: Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh nového trestního zákona. Pan ministr by si splnění snu zasloužil, protože se osvědčil jako taktik lépe než jeho předchůdce: proti předloze z r. 2006 se předkladatelé té současné vyhnuli problémům, které působily potíže při jejím projednání. Mimo to se Jiří Pospíšil patrně víc věnoval vyjednávání s poslanci napříč politickým spektrem. Novela je sice v detailech malinko méně „progresivní“ než ta předešlá, koncepčně ovšem v podstatě shodná, a pro většinu poslanců je přijatelnější.
Ministrovo snění ale záhy narušilo nepříjemné překvapení. Aby se předešlo sporům, v návrhu zůstala záměrně zachovaná věková hranice trestní odpovědnosti a beztrestnosti sexu na dosavadní úrovni 15 let. Na návrh poslance Radima Chytky ji ale poslanci nečekaně snížili na 14 let. Ministr nic nenamítal, vyjádřil se, že „s tím nemá problém“, jen se sám zdržel hlasování. Vzápětí ale začaly na Senát pršet výzvy, aby zákon vrátil sněmovně k novému projednání, a to hlavně právě kvůli této změně. To Jiřímu Pospíšilovi vadí, i když jde o návrat k jeho původnímu návrhu, protože má obavy, že při novém projednávání ve sněmovně by se mohla vytratit dřívější shoda a zákon by opět neprošel. Dal proto najevo, že si vrácení Senátem nepřeje, ale místo toho se zavazuje, že hned počátkem roku pošle do Sněmovny návrh novely, která by vyhověla námitkám.
Komentáře (3) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 351 |
|
Celý článek...
|
|
|
Publicistika
|
|
Napsal Zdeněk Jemelík
|
|
Wednesday, 19 November 2008 |
|
Navazuji na popis příkladů zápolení se státními zástupci o prosazení práv poškozených v dílech IV a VI konstatováním, že správnou argumentací a trváním na svém lze občas s neúměrnou námahou dosáhnout toho, že neomylní státní úředníci krok po kroku aspoň částečně přistoupí na stanovisko stěžovatele. Důvod k veselí ale přesto nevidím, protože vždy jde o boj zdravého selského rozumu proti byrokratické zabedněnosti, takže několikaměsíční průtahy řízení jsou důvodem k pláči a hodnotu vítězství snižují. Příčinou neochoty přistoupit na stanovisko stěžovatele bývá nejčastěji arogance a „profesionální slepota“ lidí, kteří neumí připustit, že nemají patent na logické myšlení, a na kritiku zvenčí, od neprofesionála, automaticky reagují zaujetím „obranného postavení“. Je to nepřístojné. Spory se totiž jen zřídka vedou o právní posouzení věci, ale hlavně o kvalitu a úplnost dokazování a jeho věcného vyhodnocení, pro jejichž posouzení jsou nezbytným nástrojem všímavost, životní zkušenost a zdravý selský rozum, které nejsou výsadním majetkem žalobců. Komentáře (1) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 334 |
|
Celý článek...
|
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Martin Stín
|
|
Thursday, 13 November 2008 |
|
Svým vystupováním během návštěvy Irska se Václav Klaus opět dostal do postavení výtržníka, od něhož by žádný hlídací podvraťák demokracie ani kůrku nevzal, a žádný politik bez ohledu na svou politickou orientaci pro něj nenalezne dobrého slova. Není to nic nového. Pan prezident má smůlu, že nosí na krku samostatně myslící hlavu, řídí se svým myšlením a odmítá být pouhým mluvčím kohokoli jiného. Problém by se dal vyřešit nejlépe tím, že by odstoupil a poslanci a senátoři by místo něj zvolili na Hrad inteligentního robota, jemuž by pak před každým očekávaným úkonem vložili do úst správná slova, naprogramovali mimiku tváře a intenzitu potřásání pravicí. Vznikl by pak sice problém s ustavením orgánu, který by pro robota vybíral správná zadání, ale ten by se snad politikům nějak podařilo vyřešit. Napište první komentář | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 462 |
|
Celý článek...
|
| |
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Martin Stín
|
|
Thursday, 06 November 2008 |
Každý, kdo se delší dobu pohybuje v prostředí trestního řízení, ví, že pro obžalovaného je projednávání jeho věci vždy zdrojem napětí, a to i v případě, že si je jist svou nevinou. Tlak na psychiku trvá i v mezidobích mezi úkony a obvykle jej postižení snášejí tím hůře, čím jsou kultivovanější.
Domnívám se, že o tom ví své i místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, který stane 21.listopadu 2008 před Kárným soudem v Olomouci, aby čelil kárné žalobě své nadřízené, předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Ivy Brožové, kterou na něj podala na podnět ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Pravda, nehrozí mu vězení, dokonce ani veřejně prospěšné práce. Nejhorším trestem, který by ho mohl postihnout, je zbavení úřadu soudce. Vzhledem k tomu, že proti rozsudku kárného soudu lze uplatnit všechny řádné i mimořádné prostředky a Pavel Kučera se blíží věkové hranici pro odchod do důchodu, patrně by zůstal soudcem a místopředsedou soudu až do přirozeného ukončení svého působení v úřadě. Ale daleko hůře se ho dotýká možná ztráta společenského postavení a pošpinění dosud neposkvrněného jména. Pavel Kučera je prakticky nejvýše postaveným trestním soudcem v České republice. Ve svém oboru je uznávanou autoritou. Místopředsedou Nejvyššího soudu ČR je od jeho vzniku a v dobrém vycházel se všemi třemi předsedy, kteří se zde dosud vystřídali. Do nemilosti upadl až u Ivy Brožové, když se v její vzpouře proti prezidentovi republiky a ministrovi spravedlnosti postavil proti ní.
Napište první komentář | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 603 |
|
Celý článek...
|
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Martin Stín
|
|
Thursday, 30 October 2008 |
|
Václav Klaus a Mirek Topolánek si jsou navzájem značně vzdáleni jako lidé i jako typy politiků. Není divu, že v jejich vztazích občas zajiskří. Poslední události ale ukazují i na určitou jejich podobnost. Oba totiž prokázali v kritických chvílích své politické dráhy schopnost vyrovnat se s porážkou, překonat pocity hořkosti a beznaděje, znova vstát a postavit se do čela svých věrných. Václav Klaus prodělal své „zmrtvýchvstání“ a osvědčil svou velikost po krizi, vyvolané „sarajevským atentátem“, Mirek Topolánek prodělal něco podobného v krátkém období mezi porážkou ODS v krajských volbách a včerejším oznámením v pořadu ČT „Události, komentáře“, že se na prosincovém kongresu bude znova ucházet o postavení předsedy ODS. Dokázal se vzchopit, i když v posledních dnech se nejevil jako „svěží vánek“, ale jako unavený, starostmi sužovaný muž. Komentáře (7) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 805 |
|
Celý článek...
|
|
|
Publicistika
|
|
Napsal Zdeněk Jemelík
|
|
Wednesday, 29 October 2008 |
|
Dramatický vývoj vnitropolitické situace mě nutí, abych se znova zabýval částí obsahu IV. dílu tohoto seriálu. Podle Mirka Topolánka výsledek senátních a krajských voleb vyvolává potřebu sebereflexe ODS. Lze s ním souhlasit s výhradou, že důvod k zpytování svědomí mají i obě menší koaliční strany, jejichž porážka je ještě krutější než neúspěch ODS a navíc je varovným upozorněním na možnost jejich propadu pod hranici volitelnosti v příštích parlamentních volbách, zvláště v případě jejich předčasného konání. Pokud si koaliční strany nepovedou stejně zaslepeně jako komunisté v r.1970 při tvorbě pamfletu „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“, budou muset zahrnout mezi významné aféry, jež je připravily o důvěru voličů, také celý soubor událostí, veřejností zjednodušeně označovaných jako „kauza Jiřího Čunka“. Na svět jí pomohla neústupnost předsedy lidovců a za ním stojícího vedení KDU-ČSL v lpění na vládní funkci od počátku jeho trestního stíhání, tvrdošíjné nedbání požadavku veřejnosti, aby se místopředseda vlády do vyřešení svého problému stáhl do ústraní. Bez ohledu na to, jaký by byl konečný výsledek trestního stíhání, šlo o projev hrubé neúcty k veřejnému mínění a názoru, že zájem na osobní kariéře politika stojí nad veřejným zájmem na důvěryhodnosti vlády v očích občanů a na jejím hladkém fungování, nezatěžovaném soukromými problémy jejích členů. Přihlásili se tak k pojetí politiky, které je velmi vzdáleno obecným představám o demokracii a o přísných mravních nárocích, jimž mají vyhovovat politici. Nejvýznamnější částí kauzy však byl skandální záchranný zásah Renáty Vesecké & spol. do trestního stíhání Jiřího Čunka, zmiňovaný v IV.části seriálu. Veřejnosti nelze vymluvit podezření, že jeho smyslem bylo vyřešení rozporu mezi zájmem udržet KDU-ČSL v koalici a neudržitelností setrvání Jiřího Čunka ve vládě v případě pokračujícího trestního stíhání. Moc skvadry bývalých prokurátorů protiprávního režimu zde dosáhla nestvůrných rozměrů svévolné síly, stojící nad ústavou a zákony a významně ovlivňující vývoj politiky. Hrůzu budí domněnka, že vykonavatelé této popravy právních jistot občanů a jejich rovnosti před zákonem měli patrně předem zajištěnu beztrestnost, přičemž naopak došlo k následnému šikanování příslušníků orgánů činných v trestním řízení, kteří se zásahem nesouhlasili. A zatím máme smutnou jistotu, že k podobnému zneužití pravomocí veřejného činitele může dojít kdykoli znova, protože všichni, kdo si je objednali a vykonali, tedy lidé, již bezohledné porušování ústavněprávně vymezených pravidel trestního řízení považují za standardní jednání, zůstávají v poklidu na svých místech. Nemělo by proto smysl, aby vládní koalice v rámci sebezpytování uznala, že došlo k pochybení, aniž by z tohoto poznání vyvodila personální a institucionální důsledky, jež by aspoň snížily riziko opakování podobných nepravostí. Měla by se od nehorázností státních zástupců konečně distancovat, a to hezky hlasitě a s vyvozením důsledků nejen slovy, ale i činy, padni komu padni. Napište první komentář | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 757 |
|
Celý článek...
|
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Martin Stín
|
|
Wednesday, 22 October 2008 |
|
Mnoho občanů si před 2. kolem voleb do Senátu klade poněkud pozměněnou hamletovskou otázku: jít či nejít k volbám? A další: koho volit, je-li výběr zúžen na dvě víceméně nedůvěryhodné síly, byť v několika výjimečných případech „zviditelněné“ sympatickou tváří naivního, ve vrcholové politice nezkušeného kandidáta, jenž netuší, co a koho vlastně reprezentuje. Připusťme, že konkrétní volič nemusí být potěšen „oranžovou“ záplavou z krajských voleb a jejím hrozícím opakováním v 2.kole voleb do Senátu. Přesto se může stát, že se zamýšlí nad tváří politikou a korupcí nedotčeného „oranžového“ kandidáta, protože nemá chuť volit jeho zkušený protějšek ze strany, jeho srdci bližší, kolem něhož se šíří pověsti o spojení s klikou zkorumpovaných představitelů místní správy. Do obráceného postavení se ovšem mohou dostat zvláště inteligentnější „oranžoví“ voliči, kteří nezapomněli na aféry sociálnědemokratických vlád a zvláště trapnou éru Stanislava Grosse v obou jeho vládních funkcích, a pamatují si drtivou porážku vládní ČSSD v krajských volbách r.2004, která – světe div se – nevedla podle současného Paroubkova receptu k pádu vlády. Lépe na tom nejsou ani sympatizanti KDU-ČSL, kteří se sice nedovedou nadchnout pro kandidáty dvou velkých stran, ale také se jim nechce volit představitele strany, vedené úhořovitým předsedou, podivným způsobem zachráněným před soudním završením trestního stíhání, jež by patrně vedlo k zprošťujícímu rozsudku : rozdělil zřetelně občany na ty, kteří před soud musí a jiné, jim rovnější, kteří nemusí. Jednoduché postavení před 2. kolem voleb do Senátu, bez ohledu na rozličnost jejich politických orientací, mají pouze lidé bolševicky jednoduchého myšlení, kteří se řídí starou známou zásadou „je lépe mýlit se se stranou než mít pravdu proti straně“. K nim asi většinou patří voliči KSČM, kteří buď volí „své“ kandidáty nebo sociální demokraty nebo nikoho. Všem modelovým představitelům pochybovačů by se lépe žilo, kdyby jednoho ze dvou nevyhovujících uchazečů o mandát nahradil kandidát snové síly, která má pevnou ideovou páteř, je si vědoma mravního obsahu politiky a zatím neměla příležitost umazat se v nějaké korupční aféře. Jenže, kde ji vzít, když proti síle finančních prostředků, vložených do předvolební kampaně dvěma „vedoucími“ stranami, se nedokázaly úspěšně postavit ani jejich menší koaliční souputnice. Komentáře (3) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 781 |
|
Celý článek...
|
|
|
|
Publicistika
|
|
Napsal Zdeněk Jemelík
|
|
Monday, 13 October 2008 |
|
Obyvatelům pražského volebního obvodu č.21 (Praha 5, Praha 13, Řeporyje, Slivenec, Zličín) se může v těchto dnech naskytnout pohled na dva na pohled zvláštní muže, kteří objíždějí obvod v dodávce, polepené volebními plakáty senátního kandidáta Johna Boka, vylepují plakáty a roznášejí letáčky. Nejsou to bezdomovci, jak by se dalo soudit podle jejich zevnějšku. Muž s vlajícím bílým plnovousem a čelenkou je řidič a pomocník v jedné osobě, druhý je sám kandidát, jenž pro tyto chvíle vyměnil svůj příznačný široký klobouk za čepičku bretonských rybářů. Na volební kampaň, aspoň trochu srovnatelnou rozsahem s akcemi soupeřů, nemá peníze. Zatímco sociální demokraté rozdávají oranžové růže, John Bok může pouze podat ruku zvědavcům, kteří ho příležitostně osloví. Nemůže si na vylepování plakátů najmout agenturu jako jeho soupeři, proto vložil do hry svou vlastní pracovní sílu. Napište první komentář | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 955 |
|
Celý článek...
|
|
| |
|
| |
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Zdeněk Jemelík
|
|
Thursday, 25 September 2008 |
|
Dlouhá léta jsem pohrdal bulvárními novinami a shlížel jsem s útrpností na jejich čtenáře, hltající barevné stránky plné laciných senzací a špíny. V poslední době se ale můj postoj k nim mění. Ne, že bych se stal čtenářem Blesku, ale nahlížím na tento druh tiskovin značně smířlivěji než dříve, protože na rozdíl od rádoby seriozních titulů nic nepředstírají a podstatně méně škodí. Odpovídají na poptávku jednoduchých čtenářů po sexuálních pikanteriích, násilí, odlesku života hvězd a hvězdiček. Možná občas vyvolají manželskou rozepři nebo způsobí, že se objekt jejich nevyžádaného znevažujícího zájmu pár dní červená, když se na něj upřeně podívá náhodný chodec, ale tím to končí. „Seriozní“ noviny se v laciné senzacechtivosti přibližují bulváru stále více a na rozdíl od něj působí docela velké společenské zmatky a škody. Rozehrávají hry, které jsou příčinou nesmyslného hašteření politiků. Odvádí je tím od práce, kvůli které si je občané vydržují. Napište první komentář | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 1029 |
|
Celý článek...
|
| |
|
|
Sloupek Politikonu
|
|
Napsal Zdeněk Jemelík
|
|
Thursday, 18 September 2008 |
|
Komunistický režim nám zanechal vzpomínky na fronty na nedostatkové zboží, jímž se mohlo v systému plánovaného hospodářství paradoxně stát kdykoli cokoli – od toaletního papíru přes dámské kalhotky či mandarinky až po osobní automobily. Od pádu totality fronty upadly v zapomnění. Nyní nám ale hrozí, že se staneme svědky front ještě kurióznějších, než byly ty minulé: hypoteticky se může stát, že po 1.1.2009 budou před branami věznic stát fronty odsouzených, domáhajících se uvěznění. Vstoupí totiž v platnost novela trestního zákona, podle které nenastoupení trestu odnětí svobody bez vážných důvodů se stane trestným činem, a současně okolností, snižující naději na podmíněné propuštění za dobré chování po odpykání zákonem stanovené části trestu. Všichni odsouzení, kteří se dosud nástupu trestu vyhýbají, tak budou mít dobrý důvod, aby se svěřili do mateřské péče Vězeňské služby ČR. Pro nezasvěcené zní možná tato zpráva radostně: teoreticky nebude už třeba se bát, že při chůzi opuštěným místem narazíte na odsouzeného lupiče, který nenastoupil trest a bude potřebovat vaši peněženku, aby si zaplatil pokoj v hotelu. Komentáře (4) | Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 993 |
|
Celý článek...
|
|
| << Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Následující > Konec >>
| | Výsledky 1 - 20 z 170 |
|
